Příběh hormonální (ne)rovnováhy: šťastná i v menopauze

Nacházím se nyní ve fázi, kdy se hormonální aktivita v mém těle úplně mění. Vlastně mi připadá, že je to taková obdoba toho, co jsem prožívala kdysi dávno v pubertě. Jenže teď je to ten opačný konec. Hormony v mém těle se zbláznily, nic není tak, jak bylo dříve, nejde se spolehnout, že cyklus bude příští měsíc stejně dlouhý, jak tomu bylo minule. Ovlivňuje to celé mé tělo. A taky mé prožívání.

Zaskočilo mě, jak je to intenzivní hluboký prožitek. Vede mě směrem do sebe, dovnitř a pokládá mnohé zvědavé otázky. Otázky, které se týkají mého těla, mého života, celé mé životní spokojenosti.

Haló, Péťo, jsi spokojená tam, kde na své životní cestě jsi?

Byla jsi dobrou mámou? Vyrostly z obou tvých dětí slušní, hodní lidé, na které můžeš být pyšná? Dala jsi jim dost lásky, inspirace, pozornosti a naučila je ctít hranice? Jsou připraveni na vlastní samostatný život?

Miluješ svou práci? Naplňuje tě? Máš pocit, že jsi dokázala naplnit dary, které ti byly dány? Šla jsi v životě správným směrem?

Ťuk, ťuk, je tady další noční myšlenka: A co tvé tělo, Péťo? Dokážeš ho mít ráda a líbit se sama sobě, i když kontury obličeje už nejsou zdaleka tak pevné jako dřív, vrásek přibývá, vlasy tolik padají a úplně změnily strukturu? Možná přibylo nějaké kilo navíc…

A co teprve tvé vztahy? Máš kolem sebe ty správné přátele? Jsi ráda, že jsi se rozhodla zůstat 26 let v manželství se stejným mužem? Je pro tebe vztah s ním pořád naplňující?

Páni… Není to jednoduché. V noční hodiny čelím sama sobě. Jako by přišla chvíle zúčtování. Ale vnímám, že jsem připravena. Že mám za sebou dlouhou cestu, plnou nejrůznějších zkušeností.

Pokusy, úspěchy, neúspěchy. Rodinný život, trampoty s dětmi, spoustu studování, hledání, úžasných setkání, řešení nejrůznější problémů, velké životní změny. Setkání se smrtí, s vážnou nemocí. Strach o blízké. Výčitky. Odvahu. Radost. Meditace. Cestování za hranice všedních dní. A také hodiny a hodiny naslouchání hlubokým lidským příběhům. Mým klientům.

To všechno mě vybavilo na tuhle chvíli. Vlastně se nebojím, nehroutím. Cítím tu sílu a váhu otázek, někdy se mi z nich točí hlava, ale někde tam uvnitř, v hloubce, cítím nesmírný klid, štěstí a spokojenost. Vím to, všechno je správně, jsem tam, kde mám být. I když to není dokonalé.

Jsem vděčná. Za celý svůj život, svoji rodinu, práci, lidi kolem sebe. Za tolik inspirace a podpory, které se mi stále dostává. A vím, že i kdyby se mé tělo nějak změnilo, zvětšily se zdravotní problémy, najdu cestu, jak sama sobě pomoci. Mám na to spoustu pomocníků.

Nejčastěji sahám po homeopatických kuličkách. Symptomy těla jsou jen ukazatelem toho, co ve mně potřebuje uvést do rovnováhy. A tak tam pomocí homeopatik posílám tu správnou informaci, kterou si potřebuju prožít a uvolnit.

Emoce, někde hluboko v těle ukryté, vyplavou na povrch a já je uvidím. Stala jsem se tichým, užaslým, někdy řvoucím a jindy laskavým pozorovatelem svého těla a dějů, které v něm probíhají. Cítím, že je třeba nebojovat se změnami vlastního těla, ani s pocity, které přicházejí. Nepopírám je, nehodnotím. Prostě se jim otevírám, naslouchám a pozoruji. Prostě jsem. Přiznávám, že to není vždycky lehké.

Tenhle děj, do kterého jsem vstoupila, se nazývá různými jmény. Některé ženy mu říkají Přechod. Jiné Perimenopauza. Já mu začala sama pro sebe říkat TUNEL. Zalíbila se mi ta představa. Že vstoupíte do tajemného průchodu, který je ztemnělý, vlastně vůbec nevidíte, co je kolem, kam vede cesta, vidíte jen malý světelný bod, někde v dálce na konci.

Je to úplně, jako když jsem s čelovkou na hlavě vstupovala do temného horského tunelu prosekaného ve skále na nádherném tropickém ostrově Madeira, pod nohami mi tekla voda, a já tápala podél chladné kamenné stěny a opatrně dělala krok za krokem.

Jak bude tenhle přechodový tunel dlouhý, nejde v mé vnitřní tmě poznat. Ani kudy jdu. Zjišťuji ale, že ta tma mi pomáhá. Je to vlastně hodně příjemné a tajemné. Najednou mě nic neruší a soustředím se hodně dovnitř. Zjišťuji, že je mi tam fajn. Že najednou nezáleží na vnější kráse, teď vidím vnitřníma očima. Srdcem.

Pomáhá mi, že VÍM. Že ke mně v pravý čas přicházejí informace, které mi pomůžou rozumět tělesným změnám, které se v mém těle dějí. Odjakživa ráda věcem rozumím, dozvídám se, jak to v těle funguje, a tak studuji pečlivě to, co se o menopauze nastudovat dá. Naštěstí jsem neskončila jen u obvyklých medicínských informací, protože ty mě spíš vyděsily, po jejich přečtení to vypadalo, že už mě a mé tělo v životě nic dobrého nečeká.

Jsem ráda, že se na tohle období dokážu podívat pro sebe novým, vědomým, respektujícím způsobem. Otevírá se mi před očima období zralosti, moudrosti. A ano, sice končí období mládí, mateřství, ale tím se mi uvolní ruce a čím dál víc teď můžu tvořit a předávat světu to, co cítím, že předávat mám.

A nebyla bych to já, kdybych ještě na závěr tohohle článku nepřidala svůj tip z homeopatické kuchyně. Pro období menopauzy jsem sama na sobě i na svých klientkách vyzkoušela a naučila se používat celou řadu homeopatik.  Podrobněji se jim chci věnovat v některém z příštích článků. Ale na dnešek mám pro vás přichystanou takovou svou tajnou zálohu, specialitku, homeopatický tip, pro který si sáhnu do šuplíčku vždycky, když před sebou vnímám ženu, která se ocitla na hormonální houpačce.

Jsou to homeopatika, která se vyrábějí ze směsi ženských hormonů, a právě tato homeopatika pomáhají skvěle v období menopauzy. Užívají se nejčastěji ve formě dvouměsíční kúry, kdy se postupně podávají ve stále rostoucí potenci (od C30 až do 10M). Tahle kúra umí krásně srovnat rozbouřenou hormonální hladinu. Je možné ji použít nejen v přechodu, ale i kdykoli předtím, když je ženin cyklus vychýlen z rovnováhy. A je vhodná i v době, kdy žena už hranici menopauzy překročila a přestala krvácet úplně.

V našich lékárnách se tento přípravek zatím nedá koupit, ale je možné objednat ho v některé ze zahraničních homeopatických lékáren.  Já homeopatickou kúru ženských hormonů objednávám v anglické homeopatické lékárně Helios.

Tenhle článek mě vlastně hodně překvapil. Nevěděla jsem, o čem budu psát, jen se mi prostě po dlouhé době do psaní chtělo. A ze začátku to vlastně ani moc nevypadalo jako článek o homeopatii. Snad mi to prominete. Až teď si uvědomuji, že homeopatický rozhodně je. Rezonuje totiž s mým vnitřním stavem (zrovna tak, jako dobře vybraný lék rezonuje se stavem pacienta). Asi je v tuto chvíli mým homeopatikem. Proto se psal sám, rychle a svižně.

A já věřím, že si k sobě stejně tak přitáhne čtenářky, které si ho najdou, protože se dotkne jejich vnitřní pravdy.

Řekne jim: Ahoj, nejsi v tom sama! Tohle prožívají i jiné ženy. Je to tak v pořádku. Ty jsi v pořádku. A pokud se právě teď necítíš dobře, můžou ti pomoci mimo spousty jiných věcí třeba i homeopatika.

Hormonální rovnováha je pro naše zdraví strašně důležitá. Až ve chvíli, kdy se u mě proměnila v nerovnováhu a já na vlastním těle cítím, jaké to je, když hormony snižují svoji aktivitu, uvědomuji si, na co všechno mají ženské hormony v mém těle vliv. A jsem moc vděčná, že znám způsob, jak se svým tělem komunikovat a jak mu jemně pomoci!

Milé ženy, které tento článek čtete, a jak to máte vy? Budu moc ráda, když mi o tom napíšete!